V době války se z DIIA stala základním kamenem "udržení" státu
- stát přes ni ověřuje identitu uprchlíků,
- žádosti o sociální podporu a kompenzace probíhají digitálně,
- občané mají digitální doklady, i když při evakuaci přišli o papíry,
- aplikace slouží jako oficiální komunikační kanál státu v informační válce.
Náklady na vybudování DIIA se podle veřejně dostupných údajů pohybují kolem 1,2 miliardy Kč (v přepočtu).
Jenže tady příběh nekončí. V loňském roce Diia úspěšně prošla auditem eIDAS na nejvyšší úrovni digitální identity, provedeným naším certifikačním orgánem. To znamená několik zásadních věcí:
- DIIA splnila nejpřísnější EU požadavky na digitální identitu,
- jde o jeden z technologicky i governance nejsilnějších eGovernment projektů na světě,
- a zároveň o jediný projekt mimo EU, který v auditu EU regulace digitální identity eIDAS dopadl lépe než řada srovnatelných projektů uvnitř Evropské unie.
Nyní k situaci v České republice. Podle závěrů NKÚ stát investoval do digitalizace veřejné správy více než 50 miliard korun. A "digitálních" je pouze 18 % služeb.
A i u těch často platí, že formulář je sice online, ale proces končí offline. A pak hurá na návštěvu úřadu. To není digitální stát. To je analogový proces přepsaný do PDF.
Skutečná slabina Česka: řízení, ne metodika
Česko rozhodně nemá problém s projektovým řízením jako takovým. Máme zkušené manažery, know-how i metodiky na řízení projektů (PRINCE2®). Problémem nejsou projektový manažeři, ale vrstvy nad nimi v rámci PPM (Project Program Portfolio).
Máme projekty. Nemáme program. A už vůbec nemáme funkční portfolio. Bez těchto manažerských vrstev se digitalizace rozpadá na desítky izolovaných iniciativ. A přesně to dnes vidíme.
Proč Ukrajina uspěla? Ukrajina postavila Diia jako jeden produkt, s jedním vlastníkem odpovědnosti, s jasnou architekturou. Digitalizace u nás není IT problém. Je to problém řízení, odpovědnosti a schopnosti pracovat s programy a portfoliem.
Ukrajina nám neukázala, jak digitalizovat levně. Ukázala, jak digitalizaci řídit v krizovém (válečném) stavu. Takže dokud budeme v Česku řídit digitalizaci jako sbírku projektů, a ne jako program s jasným portfoliem a cílem, budeme dál platit víc a dostávat méně. A žádná další miliarda to nezmění.