Průměrná firma má ve své infrastruktuře desítky aplikací a každá z nich má vlastní správu přístupů. CRM, projektové nástroje, interní portály, cloudová úložiště. Zaměstnanec nastoupí, dostává přístupy postupně, jak je potřebuje, a za tři roky jich má klidně patnáct. Občas ani on sám nemá pořádný přehled, kam jste ho za dobu jeho působení ve vaší firmě pustili. Když pak odejde, musíte přístupy jeden po druhém projít a ručně odebrat. Právě v tomhle manuálním procesu vzniká největší prostor pro chybu a jeden přehlédnutý účet naprosto stačí pro zadělání na budoucí problém.
Do roku 2025 šlo tohle riziko zaškatulkovat jako interní IT problém. Od 1. listopadu 2025 už to tak jednoduché není. Zákon o kybernetické bezpečnosti (č. 264/2025 Sb.), který implementuje evropskou směrnici NIS2, přímo vyžaduje správu identit a přístupů jako zákonnou povinnost. Navíc firmy, které nesplňují požadavky na registraci a bezpečnostní opatření, se vystavují reálnému riziku sankcí. Správa přístupů tedy přestala být volitelným nadstandardem a stala se compliance tématem, které leží na stole vedení, ne jen IT oddělení.
Proč legislativa míří zrovna sem? NIS2 totiž nepožaduje jen „nějaké“ zabezpečení, ale velmi konkrétní procesy. Centrální nástroj pro správu identit (IAM) pomáhá managementu odškrtnout hned několik zákonných povinností najednou. Umožňuje plošně vynutit vícefaktorovou autentizaci (MFA/2FA) pro kritické přístupy, striktně řídit role (tzv. RBAC – přístup jen k tomu, co člověk reálně potřebuje k práci) a především zajišťuje kompletní auditovatelnost. Když se vás auditor zeptá, kdo, kdy a kam měl přístup, centrální logy vám dají odpověď okamžitě. Bez nich skládáte alibi z desítek různých aplikací.
Offboarding spravujte centrálně
Řešení celého problému existuje a není dokonce ani nijak nové. Jmenuje se SSO (Single Sign-On), tedy jednotné přihlašování. Místo aby si každá aplikace spravovala vlastní databázi uživatelů, delegují ověřování na jeden centrální systém. Uživatel se přihlásí jednou a získá přístup ke všemu, na co má oprávnění. A co je pro nás v tuhle chvíli důležitější: odhlásí se nebo přijde o přístup také pouze jednou.
Jako open-source platformu pro SSO využíváme Keycloak. Důvod je prostý: napojí se přímo na Active Directory, který většina firem už provozuje a přes který zaměstnanci přistupují k počítačům a firemní síti. To znamená, že nemusíme vytvářet žádnou novou databázi uživatelů a synchronizovat je například v Excelu. Keycloak si identitu uživatele načte z Active Directory a o zbytek se postará sám.
V praxi to funguje takto: zaměstnanec nastoupí, dostane účet v Active Directory, tak jako dosud. Keycloak si ho automaticky načte a on má přístup ke všem firemním aplikacím napojeným přes SSO. Když odejde, deaktivujete ho v Active Directory. Jediný úkon a přístup ke všem aplikacím zmizí prakticky okamžitě.
Přihlášení bez hesla: drobnost, která přesvědčí skeptiky
Pokud vaši zaměstnanci pracují na počítačích připojených do firemní Windows domény, můžete jim nabídnout ještě jeden komfort: přijdou na interní portál nebo aplikaci a jsou automaticky přihlášeni bez přihlašovací stránky, bez zadávání hesla. Windows si při přihlášení do domény vydá pro uživatele kryptografický doklad identity, takzvaný Kerberos ticket, a Keycloak ho na pozadí tiše ověří. Z pohledu uživatele se prostě otevře aplikace.
Na první pohled drobnost. V praxi věc, která přesvědčí ke změně i ty, kteří by jinak argumentovali tím, že „současný stav nějak funguje“.
Jedna věc, na kterou upozorňuji vždy: v Active Directory účty raději deaktivujte než mažte. Keycloak průběžně synchronizuje změny, ale smazaný účet zachytí až při nejbližší plné synchronizaci, což je typicky jednou denně. Deaktivovaný účet naopak zablokuje přístup prakticky okamžitě. Je to technický detail, ale s reálným bezpečnostním dopadem.
Dejte si pozor na expiraci servisního účtu
Implementace SSO není raketová věda, ale má svá úskalí. Nejčastější příčina nečekaných výpadků přihlašování, na kterou narážíme, není technická chyba v konfiguraci, ale prosté vypršení hesla servisního účtu, přes který se Keycloak do Active Directory připojuje. Pokud mu heslo vyprší, přestanou fungovat přihlášení přes SSO. Bez varování, v neočekávaný moment. Heslo servisního účtu proto nastavte jako trvalé, nebo si do monitoringu přidejte upozornění dřív, než k tomu dojde.
Druhá věc, kterou doporučuji nepodcenit: testujte offboarding stejně důsledně jako onboarding. Každý tým ověří, že nový zaměstnanec se dokáže přihlásit. Málokdo pak explicitně otestuje, co se stane při deaktivaci účtu, a přitom právě tohle je z pohledu bezpečnosti i legislativy kritický scénář. A poslední věc: komunikace mezi Keycloakem a Active Directory musí vždy probíhat přes šifrované spojení. Nešifrovaná varianta přenáší hesla po síti v čitelné podobě a od loňska je to věc, která vás může v auditu stát víc než jen nepříjemnou diskusi.
Architekturu řešte od samého začátku
Základní propojení Keycloaku s Active Directory je standardní projekt s předvídatelným rozsahem a výsledkem. Existují ale situace, které vyžadují víc přemýšlení dopředu. Firmy po akvizici nebo s mezinárodní strukturou často spravují více AD domén najednou, a pokud se uživatelé v různých doménách překrývají, je potřeba tohle řešit v návrhu architektury od začátku, ne zpětně.
Podobně náročný je přechod ze stávajícího SSO řešení: data uživatelů zůstávají v Active Directory, ale migrace konfigurace aplikací a přístupových práv je projekt sám o sobě. A pak jsou tu hybridní prostředí – například kombinace on-premise Active Directory a cloudových identit jako Microsoft Entra ID nebo Google Workspace, kde Keycloak funguje jako broker, který překlenuje oba světy.
Ať už se vás týká jakýkoli ze zmiňovaných scénářů, mějte na paměti, že správa identit a přístupů přestala být volitelným nadstandardem. V kontextu zákona o kybernetické bezpečnosti (NIS2) se stala legislativní povinností, kterou je nutné centrálně zajistit. Řešení pomocí Keycloaku a Active Directory nabízí nejpřímější cestu k bezpečnému a okamžitému offboardingu, který minimalizuje riziko lidské chyby a následných sankcí.
Pozn. Pokud si nejste jisti, jestli se na vás směrnice vztahuje, či nikoli, doporučuji navštívit portal.nukib.gov.cz.
Michal Hacker, CEO BOOTIQ